Děti a sladkosti...

Tohle téma je opravdu velké sousto. A to proto, že stále ještě většina lidí nachází nepochopení v tom, proč by dítě nemohlo jíst sladkosti a ,,dopřává" svým a i cizím dětem cukru každý den. Nehledě na to, že sladkosti jsou v drtivé většině odměnou. Tohle nechápu a nikdy chápat nebudu, a může si každý říkat a myslet, co chce. Vadí mi to a budu bojovat za to, aby to takto nebylo. Ve školkách, školách, na různých dětských, sportovních akcí, za odměnu za splněnou činnost v rodině a nepochopitelně i u lékařů! Tam bych doufala, že bude první místo, kde za odměnu bonbón nebude. Když jdu s dětmi k lékaři, pokaždé říkáme při nabídnutí lízátka: ,,ne děkujeme, my bychom raději nějaký obrázek". Pokud dítě bude za odměnu dostávat sladkosti, vede ho to k nezdravé představě o jídle, následně problémy se zdravím, ale také k ohrožení vlastní motivace dítěte - ,,dítě to dělá jen kvůli tomu, že něco dostane a ne proto, že chce" - a to je hrozná představa. Mizí tak pocit vnímání sebe sama - co vlastně chci já. Je to také neuvěřitelné ovlivňování dítěte dospělým - uplácení, dám ti to, abys udělal/a, to co chci já, apod... Nehledě na to, že cukr a jeho zvýšená spotřeba vede u dětí k hyperaktivitě a zvýšené agresivitě (je to z důvodu kolísání hladiny cukru - glykémie, kdy při požití cukru se hladina prudce zvedne - hyperglykémie, následně prudce klesne - hypoglykémie). 

Zkusme si totiž představit, kolik cukru dítě už tak za den příjme (tedy pokud rodina jí nezdravě a ještě se dítě stravuje mimo domov). Ke snídani bych tak tipovala bílý rohlík, marmeláda a kakao, svačina ve školce tak to máme slazený jogurt a k tomu loupák, na oběd omáčka zahuštěná bílou moukou, k tomu těstoviny nebo knedlík, odpolední svačina je opět pečivo a večer - to dítě možná už jí doma, ale předpokládám, že drtivá většina má taktéž chleba nebo jiný druh pečiva. Během dne mezi jídly dostává dítě třeba ,,za odměnu,, nebo jen tak, nějakou sladkost...Zdá se Vám to v pořádku? Anebo to tam takto vypsané vidíte? To neuvěřitelné množství cukrů, které je již v takto špatně nastavené stravě? Přemíra bílého pečiva, které dítěti nedá nic? Nedostatek bílkoviny, která je moc důležitá, jak při růstu, tak i jako obnova tkání a ochrana proti nemocem. Nedostatek ovoce, zeleniny? přislazované jogurty se podávají dětem proč? Copak je tak těžké namíchat tvaroh nebo bílý jogurt s kakaem či ořechy? V institucích se to dá řešit také a ne že ne. Jen chtít a jít za tím.

Je o dost těžší, pokud dítě nemá příklad v rodině. Je jasné, že když rodiče nedbají na to, co jedí, tak to nebudou dělat ani děti. Je v pořádku v rodině mluvit o jídle, o tom, co dělá tělu dobře, co nám naopak neprospívá a proč. Dítě potřebuje souvislosti a dělat věci, které mají logiku. Když řeknete dítěti ,,k té večeři prostě sníš ty rajčata, protože jsem to řekl/a", tak Vám garantuji, že je jíst nebude a ještě si vytvoří odpor k rajčatům. Pokud chcete začít se zdravou stravou, protože máte rádi sebe a své děti a chcete jim dát jen to nejlepší (a doposud nemáte žádné zkušenosti), doporučuji začít pozvolna. Postupně zařazovat více zeleniny a ovoce, mouky nahrazovat celozrnnými a bezlepkovými, stejně tak těstoviny (jsou i těstoviny z luštěninové mouky, celozrnné rýže apod.), cukr vyřazovat a nahrazovat ovocem, datlovou pastou, čekankovým sirupem, přestat kupovat slazené jogurty, termixy apod. Přestat kupovat sladkosti, polotovary, místo nich nabízet dětem ořechy, semínka, apod. Pokud nevíte jak na to, stačí mi napsat a já Vám rada s nastavením zdravé stravy u Vás pomohu. Pro začátek stačí se jen zamýšlet nad věcmi, které dáváte do košíku v obchodě, také nad tím, co dáváte dětem na svačinu či hlavní jídlo. Pokud jste vnímaví a zajímá Vás to, určitě postřehnete, že to není úplně v pořádku. Stravou se dá ovlivnit i řada nemocí, se kterými se děti často potýkají - časté infekce, alergie, bolesti břicha, nechutenství, nepřibývání na váze, naopak nadváha či obezita, únava, nespavost, podrážděnost a nesoustředěnost, kazivost zubů a další.

Také jsem prošla dlouhou cestou, a poznávala jsem, co je vlastně správně. Změnu stravy je proto potřeba vždy řešit individuálně a citlivě vzhledem k věku dítěte a jak jsem již uvedla, v celé rodině. Nikdy není na změnu pozdě, vždy se dá zachránit, co se napáchalo, buď nevědomostí anebo přesvědčením, že strava není důležitá.

Pevně věřím, že se strava v rodinách, školkách, školách a dalších organizacích a institucí podaří změnit, a to k lepšímu. 

Autor: Mgr. Kateřina Kulatá